Blízkost je společně strávený čas. Všechny ty podrobnosti člověk nemůže poznat na první pohled. Na všechny drobnosti se nevyptá během dvou schůzek. Člověk je taková skládačka. Nedáte ji dohromady z toho, co právě vidíte a z toho, co vám dotyčný sám o sobě říká. Člověk je skládačkou složenou z podrobností a maličkostí formujících ho celý život.
Blízkost vždy znamená skutečnost. Realitu. Neuvidíte nikdy, jak pohybuje rty, pokud ho budete hledat pouze v četbě jeho mailů. Neuvidíte, jak do sebe s chutí hází polévku, když má velikánský hlad. Jak legračně rozmlouvá se svojí kočkou. Jak gestikuluje, když se mu nelíbí, co říká jeho šéf. Nemůžete vnímat jeho vůni, jeho drobnosti, jeho stopy, jeho nedotaženosti.
Romantika je krásná, ale zákeřná. Od puberty jsme vystavovány takovému ataku filmů, knih, písní a bůhví čeho všeho, že naše představy o tom, jak mají různé životní situace vypadat, si nezadají s obrazotvorností Rosamundy Pilcher. Pak zbytek života v lepším případě vzpomínáme na pár ojedinělých romantických momentů, v tom horším střídá naději zklamání. A muži? Ti zase často vůbec nechápou, o co že nám to vlastně jde. Mají nás rádi? Mají. Jsou nám věrní, starají se o děti, chovají se k nám slušně? Co víc byste si holky přály?
A co vlastně je romantické? Je to takový skutek, který svou neočekávaností, nevšedností totálně zacloumá našimi city. Asi se shodneme, že aspoň trochu něčeho podobného v životě zažít chceme. Nemusí jí být příliš, ono všeho moc taky škodí. Teď záleží na tom, jaký ,materiál‘ máme doma. Někteří muži jako by vypadli z dob Puškinových (pravda, jsou v naprosté menšině), někteří naopak trpí nemocí zvanou balvanóza. Oni by třeba i chtěli, ale nevědí jak. Právě pro ně tady máme inspiraci, jak ze sebe udělat romantika – aspoň malého.
Vše potřebné pro Vás totiž zařídíme a připravíme, vaším jediným úkolem je vybrat si správný termín a vymyslet správné alibi k dokonalému překvapení.